HP II. - Assessment centrum

Podrobnosti

Zveřejněno 21. 6. 2011 12:52

Po předchozím interview po telefonu následoval pohovor přímo na místě. A nebyl to ledajaký pohovor, byl to pohovor formou assessment centra.

Několik minut po telefonním rozhovoru se slečnou Kamilou Słowik(Staffing Poland, HP) jsem dostala email s instrukcemi, kdy a kam se mám dostavit a jak se na to mám připravit.

Některé důležité postřehy:

• start 9:00, konec okolo 17:15
• doporučení připravit si 5 minutovou prezentaci o projektu na němž jsem pracovala (spolupracovala), a na který jsem nejvíce pyšná. Popsat téma a cíl projektu, mou roli a výzvy, kterým jsem čelila. (prezentace v češtině)
• dress code - business attire

Potvrdila jsem svou účast a začala si důkladně prohlížet agendu a následně hledat na internetu postřehy účastníků AC HP z jiných zemí.

Agenda vypadala následovně:

Při hledání informací o "Play in couples" jsem nebyla vůbec úspěšná, ve spojení s HP jsem nenašla vůbec nic a samostatně nebo s pojmem "assessment centre" jsem našla většinou jen všeobecná povídání o různých praktikách, které si personalisti na kandidáty vymýšlí.

U "team game" jsem byla o něco úspěšnější. Našla jsem několik diskuzí, ve kterých absolventi AC v HP popisovala několik týmových her. Zjistila jsem také, že smyslem této týmové hry je poznat jak dokážete plánovat, jak se dokážete dohodnout s kolegy z týmu a jak pracujete pod stresem.

Přes víkend jsem se snažila se trošku připravit, ale abych řekla pravdu, připravovala jsem spíš co si vezmu na sebe než cokoli jiného, protože jsem měla pocit že za víkend už asi nepoberu moc nových technických znalostí a IQ už si asi taky navýšit nezvládnu. :)

V 8:30 jsem dorazila do HP. Vystoupila jsem z autobusu na Brumlovce a cestou pokukovala po svém vysněném Microsoftu, který mě loni tak zklamal (když mi po několika kolech pohovorů nikdo nedal vědět že vybrali jiného kandidáta). Konečně jsem stála před HP. Budova není tak hezká jako budova Microsoftu, ale je vysoká, velká a prosklená, což je přesně to co se mi líbí, takže jsem byla vesměs spokojená. Po cestě na recepci HP jsem zahlédla že venku na chodníku stojí asi 5 ks motocyklů, což mě potěšilo, bylo by super pracovat v IT firmě, kde ještě navíc někteří milují motorky. :)

Dorazila jsem do zasedací místnosti, kde již seděl jeden z kolegů - absolventů. Ihned po vstupu jsem si všimla cedulek se jmény. Našla jsem své jméno a usadila se. Napočítala jsem 10 cedulek se jmény, což ani nebylo takovým překvapením, protože v různých článcích o AC jsem se dočetla, že počet účastníků bývá okolo 10-20. Po chvilce rozkoukávání jsem si zašla do koutku s občerstvením (kde mimochodem byly k dispozici lahůdky jako káva, čaj, voda, asi 5 druhů ovoce a několik různých pečených sladkůstek). Postupně přicházeli další a další účastníci, samozřejmě nečekaně všichni mužského pohlaví. Na mnoha z nich bylo na první pohled vidět, že jsou to absolventi FELu a MatFyzu, čímž samozřejmě nechci nijak urážet absolventy těchto škol/fakult, ale bohužel je to tak, že většina z nich je poměrně lehce identifikovatelná. :)

Také jsem si všímala, jak jsou moji kolegové pro daný den oblečeni. Téměř všichni měli konzervativní oblek doplněný košilí a kravatou, většinou v bíle nebo modré barvě. Pouze jeden měl na sobě džíny a košili s rozhalenkou a jeden, zrovna můj kolega se kterým jsem následně byla v týmu, přišel v černých kalhotách, které měli střih podobný džínům. Nepamatuji se přesně jestli měl košili, protože to co si asi většina účastníků na jeho outfitu zapamatovala byl černý šátek, který měl uvázaný na hlavě. Myslím si o sobě, že rozhodně nejsem konzervativní, tím míň co se týká oblékání, ale pokud se mám nad tím zamyslet a vyjádřit svůj názor, myslím že na pohovor, na kterém je požadován business atire se to nehodí, na druhou stranu je to jen jeho věc. Abych řekla pravdu, sama přesně netuším co je "business attire", ale cítím to tak, že na pohovor v takové firmě, jako je HP bych asi nešla v outfitu, který je více ležerní než business casual.

Lehce po 9. hodině začal náš den a do místnosti se dostavili 3 manažeři a 2 personalistky. Nejprve proběhlo představení a přivítání a následně nám zadali náš první úkol - "Play in couples". Jednalo se opravdu o jednoduchý úkol, ve kterém jsme mezi ostatními kolegy měli najít někoho, kdo je nám datem narození ze všech nejblíž. Měli jsme si s ním promluvit a následně ho v krátkosti představit ostatním a obhájit, proč by náš kolega byl dobrým zaměstnancem HP.

Po tomto zahřívacím a poznávacím úkolu byla prezentace HP, která nám měla ujasnit co HP dělá, které činnosti konkrétně dělá v ČR a v čem je nejlepší.

Po prezentaci následoval týmový úkol - plán bankovní loupeže. Dostali jsme zadání na A4 (v angličtině), které bylo podle mě sepsané dost nepřehledně, což byl možná účel. První část byl souvislý text, pak odrážky a pak znovu souvislý text. Na konci bylo několik otázek, na které jsme měli odpovědět v naší prezentaci. Měli jsme pár minut na přečtení zadání a potom asi 20 minut na přípravu na prezentaci. Každý tým měl k dispozici flipchart. Po přečtení zadání jsme tedy s kolegy začali kreslit časovou osu. Já potom osu dokreslovala a kluci si rozdělovali otázky. Během několika vteřin jsme měli rozdělenou práci a ani nedokážu říct kdo z nás ji rozdělil, vše vyplynulo samo, bylo to tak logické. Já kreslila časovou osu a tak kluci vymýšleli odpovědi na otázky a já se snažila při kreslení částečně pomáhat různými návrhy. Byli jsme připraveni jako první. Po příchodu k flipchartu jsme se dohodli, že já začnu kreslit časovou osu a kluci zatím budou odpovídat na otázky, které jsme měli zadané. Poprosila jsem je, aby to protahovali a zároveň jsem od začátku jela jak nejrychleji to šlo, i když to bylo na úkor krasopisu, stihla jsem nakonec časovou řadu celou a ještě mi zbylo asi 20 vteřin času, které jsem využila k zvýraznění důležitých hodnot jako byla například časová rezerva, která z naší časové osy vyšla. Kluci domluvili a já nastoupila a vysvětlovala jsem souslednost jednotlivých událostí. Rozhodně nebyla naše prezentace bez chyby, ale myslím že vzhledem k tomu, že jsme se znali pár desítek minut a neměli jsme na přípravu moc času jsme to zvládli dobře, což teda nakonec uznaly jak ostatní týmy, tak i manažeři, kteří nás pozorovali. Nakonec jsme byli vyzváni abychom vymysleli co se nám líbilo a nelíbilo na každé prezentaci a dostali jsme několik dalších dotazů, které se týkaly toho jak jsme si rozdělili role, kdo náš tým vedl, kdo co vymyslel apod... Měla jsem z tohoto úkolu docela dobrý pocit a byla jsem ráda za kolegy z týmu, protože v ostatních týmech bylo několik jedinců, se kterými by to asi bylo mnohem složitější. :)

Po náročném úkolu nám byl odměnou oběd. Všichni jsme se odebrali do přízemí do "kantýny" a tam jsme si mohli vybrat z několika různých meníček. Potom jsme tam trošku ucpaly průchod k pokladnám, když jsme se houfovaly, aby všechna naše jídla mohla vzít personalistka Hanka na svou kartu a mohli začít hody. :) Seděli jsme s týmem a Hankou u jednoho stolu a probírali jsme dopolední úkoly. Hanka nás chválila, že jsme měli pěknou prezentaci. Potom jsem se dozvěděla, že studuje také na VŠE a dokonce i na stejné faktultě, pouze obor kognitivní informatika, na který mě při bakalářských státnicích lákal pan Řepa. :) Také mi svěřila, že to ona mě našla na internetu a doporučila na graduate program. Také jsme se dostaly k tomu, jestli jsem schopná pracovat na plný úvazek a když jsem řekla, že počítám se 4 dny v týdnu, vypadala Hanka dost vystrašeně a radila mi, ať to radši hned po obědě manažerům řeknu, aby s tím počítali. Njn, graduate program je pro dostudované absolventy, kteří nejlépe ještě nikdy nikde nepracovali, takže já byla jediný "exot", který ještě nedostudoval a navíc s 3 praxí v oboru, takže s představou, že vím, co chci dělat, což nebylo očekáváno.

Po přišla na řadu prezentace projektu a následně něco jako "klasický pohovor", s tím rozdílem, že jsem stála a proti mě sedělo asi 7 manažerů s mým životopisem v rukách. Prezentaci si myslím jsem zvládla docela dobře, měla jsem ji opravdu na 5 minut, v rychlosti jsem představila projekt, seznámila publikum s cíly projektu a s rolí, kterou jsem na daném projektu měla. Nakonec jsem si nechala vysvětlení, proč jsem na daný projekt hrdá, co jsem se v jeho průběhu naučila nového a jakým nástrahám jsem čelila. Publikum vypadalo docela spokojeně, možná že to bylo tím, že jsem měla opravdový projekt, navíc v instituci již ne zcela státní, ale mnoho lidí si myslí že stále státní je a myslím, že to i vypadalo, že vím o čem mluvím. Neviděla jsem sice prezentace mých kolegů, ale vzhledem k tomu, že nikdo z nich ještě neměl pracovní zkušenosti, nedokážu si představit, o jakém projektu mohli prezentovat a možná i to mi mohlo pomoci k postupu dál.

Po odprezentování projektu se manažeři začali ptát, nejprve na několik věcí, které se týkaly daného projektu a pak už přešly na otázky ohledně mých znalostí, zkušeností, ale i představ. Při vstupu do místnosti jsem si v duchu opakovala: "Hlavně nemluvit jak hospodskej a nehanit firmu ve které dělám..." Ano, ani u tohoto předsevzetí jsem moc dlouho nevydržela. Manažerům jsem řekla že objektové programování je zvrhlé a databáze jsou nuda, firmu s níž spolupracuji na prezentovaném projektu jsem zkritizovala, ale musím říct, že jsem se docela držela a celkem jsem to zvládla. Výjimečně se mi totiž povedlo nebrousit zbytečně hluboko a používat strohé věty, ze kterých bylo vše jasné. Podařilo se mi manažery i rozesmát, a tak jsem si dovolila nadhodit mé studium a práci na 4 dny v týdnu. Snad všichni si to poznamenali, ale nikdo se k tomu přímo nevyjádřil. Myslím, že atmosféra byla docela klidná, po několika minutách jsem přestala být nervózní a vše potom šlo mnohem lépe. Dokonce jsem většinu "poroty" několikrát rozesmála a snad i něčím zaujala.

Pomalu jsem začínala cítil únavu, která však šla stranou hned po tom, co jsem před sebou uviděla IQ test. Nějak jsem přeslechla kolik na něj máme času, takže jsem jela jako o závod. Vyplnila jsem ho asi za 15 minut, když nám Hanka říkala, že máme asi ještě 30 minut k dobru. A tak jsem si otázky projížděla dokola a kontrolovala, zda mám vše. Nepamatuji se kolik tam přesně mohlo být otázek, řekla bych odhadem 30-40. Test mi nepřipadal vyloženě jako klasický IQ test, spíš tak lehce říznutý lehkými slovními úlohami z matematiky nebo logiky. Většina otázek mi přišla jednoduchá, asi 2 otázky jsem si nebyla jistá a 2 jsem vůbec netušila, tak jsem je tipla. :) Výsledky jsme bohužel neviděli, docela by mě zajímalo kolik jsem toho měla špatně...

Po IQ testu mě už lehce začínala pobolívat hlava. Následoval ale test technických znalostí a tak jsem ještě na chvilku rozjela mozek, teda spíš paměť. První stránka byla jak dělaná pro absolventy VŠE, otázky o BI, BPM apod. Některé otázky jsem netušila (například která z firem nepatří mezi dodavatele ERP), ale jinak to nebylo nic extra těžkého. Zbytek testu byl o něco horší. Polovina se věnovala programování a druhá databázím, super. :) Otázky z programování byly většinou myslím z C++ a několik jich bylo z Javy. C++ jsem nikdy neviděla a algoritmizace není má úplně nejsilnější stránka, ale pokusila jsem se v otázkách hledat logiku, vylučovat odpovědi, které mi připadaly vyloženě špatně a ze zbylých jsem vybrala tu, která mi byla nejsympatičtější. Javou jsem se sice trápila skoro rok, kdy jsem si nejprve pročítala základy o prázdninách před nástupem na Informatiku, potom v průběhu semestru, kdy jsem měla základy programování a ještě několik měsíců potom, co jsem pročítala knížky a marně se snažila přijít na logiku objektového programování, ale je to už poměrně dlouho a tak otázky typu jak se jmenuje třída javy, která slouží pro načítání dat či co jsem prostě netušila. Odpovědi si byly dost podobné(něco jako inputstream, inpustreamreader, reader atd...).

Druhá polovina, která se týkala databází, byla pro mě o něco jednodušší, ale silně jsem cítila, že jsem z databází moc věcí zapomněla. Proklínala jsem phpmyadmina a moje nekonečné naklikávání všeho co jde, i management studio k MS SQL serveru, ve kterém taky co jde, to naklikám, i když by to třeba skriptem bylo rychlejší. Klasické otázky jsem tak nějak otipovala, horší to ale bylo s posledními 2 úlohami. Cílem první bylo navrhnout databázi pro firmu, která eviduje klienty a telefonní hovory s nimi. Nebylo těžké vymyslet tabulky atd... horší byl všechny ty slepičí nožičky apod... (kardinalita, parcialita apod...). Vypotila jsem co se dalo a otočila list... Cílem poslední úlohy bylo napsat sql skript, který z námi navržené databáze vypíše něco jako seznam všech klientů firmy, u kterých je průměrná délka hovoru delší, než je průměr za všechny zákazníky.(možná to bylo něco malinko jiného, přesně už nevím, ale bylo to na tento princip). Skript jsem teda nevypotila, napsala jsem to částečně slovně, částečně sqlkem, které by asi přes interpret neprošlol, ale asi jim to stačilo. :)

Po odevzdání dotazníku jsem byla už totálně vyčerpaná a hlava už mě dost bolela. Naštěstí už jsem mohla vypnout. Následovala diskuze se zaměstnanci HP, kteří buď absolvují, nebo v minulosti absolvovali graduate program. Problém byl, že dorazil obchodník, projektový manažer a nějaký specialista přes storage(už nevím jaká byla přesně jeho pozice). Ani jeden technický konzultant, což byla trošku škoda. Popovídali jsme si alespoň o všeobecných věcech. Kluci nás přesvědčili, že dělat pro HP je prima, že by za nic neměnili a tak... Kupodivu vypadali opravdu dost přesvědčivě. :)

Po páté hodině odpolední se otevřeli dveře meetingu a vešly páni "porodci", kteří se tvářili velmi vážně a neutrálně. Přečetli seznam těch, kteří mají zůstat. Byla jsem poslední na seznamu. Měla jsem radost... však jsem ještě netušila, že jsem zase exot a můj postup má určité ALE...

Poté co jsme v místnosti zůstali jen, kteří jsme dostali šanci bojovat dál, dostali jsme každý taštičku HP s několika reklamními dárečky. Určitě to potěší, minimálně gelová podložka je super. :) Manažeři nám popřáli hodně štěstí a odešli. Zbývalo jen dohodnout termíny dalších pohovorů, a to už pohovorů s potenciálními nadřízenými manažery. Paní personalistka obešla všechny a domluvila se s nimi. Také nám prozradila, že při postupu z assessment centra už máme téměř jistotu, že nás HP chce, už je to prý jen na nás, zda přistoupíme na stanovené požadavky a dohodneme se. Když přišla ke mě, začala ovšem ne zrovna příjemnou větou: "S Vámi je to trošku komplikované...". Ne, že bych tuto větu neslýchala často. Možná že právě proto jsem čekala, že aspoň tentokrát půjde vše podle pravidel, tak jako u ostatních. Za komplikaci si ovšem můžu sama. Paní mi sdělila, že manažerům jsem se líbila a chtěli, aby mě přijali, nikdo z nich si mě však nemohl(nebo nechtěl?) vzít pod sebe, protože já si nadiktovala, že chci dělat virtualizaci a microsoftí technologie... Co teda dál? Slyšela jsem něco co mi v tu chvíli tak vtipné nepřišlo, je to asi mé prokletí při hledání práce na Brumlovce... Pokusí se najít manažera, který by mě chtěl a mohl by mi nabídnout práci, kterou chci dělat a DAJÍ MI VĚDĚT... Sakra, to je hrozná věta... Takže tak, čekala jsem až mi dají vědět.